I přesto že situace před táborem vypadala všelijak a dokonce se spekulovalo o tom, že budou tábory zrušeny, mohl náš malý 89. oddíl nakonec vyrazit na 2 týdny dobrodružství na tábořiště u Žižkova Pole.

V sobotní příjezdový den proběhly seznamovací hry, neboť na náš tábor zavítalo několik nových tváří, a to nejen z řad dětí, ale i vedoucích. Děti si navíc stloukly postele a poté se vydaly na prohlídku okolí tábořiště.

I tento rok se tábor neobešel bez hlavní celotáborové hry. Účastníci si v ní zahráli na trpaslíky. Těžili suroviny v dole, bránili se nájezdům skřetů, odposlouchávali tajné informace, učili se ranhojičskému umění – díky čemu třeba jednou zachrání život i někomu jinému než trpaslíkovi.

Jako vždy se našlo u nás několik odvážlivců, kteří projevili touhu skládat vlčácký nebo skautský slib. Pro tyto kluky byla připravena série programů, která je měla co nejvíc seznámit s tím, co to znamená patřit do skautské rodiny. I když se během slibového ohně kvůli dešti nerozhořel oheň na pagodě, tak věříme, že se rozhořel plamen v srdcích slibujících borců.

Po dvouleté pauze nás potěšily návštěvou naše milované Severky, což je spřátelený holčičí oddíl patřící do organizace YMCA. Severky pomáhaly trpaslíkům – dětem z 89. oddílu bránit vlajku, jež hrdě vlála na stožáru a skřeti byli díky této pomoci nakonec poraženi. Pak se celé osazenstvo tábora včetně holčičí návštěvy odebralo na mši svatou, kterou nám odsloužil kněz Juris.

V druhé půli tábora se odehrálo taky spousta zábavných věcí. Na táboře jsme po letech postavili saunu. Zbudovali jsme jednoduchou konstrukci z ohebných klacků, přes to přehodili plachtu a uvnitř tohoto stavení vykopali díru, do které se vkládaly horké kameny. Tyto kameny se pak polévají horkou vodou a vzniká horká pára. O relax na táboře bylo tedy postaráno. Naši starší vedoucí Pepa a Vasan nám také vybudovali u tábora ,,bazén‘‘, což byla hluboká tůňka, do které jsme mohli skákat a trochu si i zaplavat. Takový luxus taky každý rok nemáme.

Rozhodně jsme ale druhý týden jenom nerelaxovali. Proběhly dva výlety, jeden jednodenní a druhý „dvoudeňák“ (=závěrečný výlet), jehož cílem bylo zakončit celotáborovou hru. Sice skautům a vlčatům na výletě vydatně pršelo, děti se ale s nepříznivými podmínkami popraly. Nejen že došli do cíle, ale také se vrhli po hlavě do řešení šifer a plnění nesnadných úkolů.

Naší každoroční tradicí je večerní hostina a závěrečný oheň, konající se den před odjezdem. Ještě před hostinou rozpálil ale naše chuťové buňky dort, který připravili naši šikovní kuchaři. Celý tento večer byl taková hezká tečka za letošním táborem.

Všechny věci na táboře nebyly ideální a občas se něco úplně nepovedlo, ale i přesto jsme si tábor nesmírně užili a to hrdě můžu pronést jak za vedení, tak i za děti. Myslím, že všichni budeme na tábor 2020 vzpomínat s úsměvem na tváři.

Na závěr bych ještě chtěl poděkovat rodičům, jež vkládají do našich rukou velkou zodpovědnost, dětem za jejich účast na táboře a v neposlední řadě vedoucím za jejich nasazení při nelehkém vedení tábora.

Zlatan – táborový zdravotník